Dvanáctipalcový MacBook je po letech zase jednou rozporuplný počítač od Applu. Procesor Core M a jeden port, navíc ještě USB-C. Po čekání na MacBook Air s retinou (který letos zase není a už mám dojem, že nebude nikdy), jsem v potřebě nahradit starého Aira novou dvanáctku pořídil. MacBook je pro mě sekundární počítač. To je na úvod velice důležité zmínit. Na fotky, stříhání videa a „práci při které chci mít klid nebo bigscreen“ mám desktop. MacBook je tak mobilní stroj (tj. beru vždy to nejmenší co Apple má), na kterém nepotřebuji extra výkon, ale chci retina displej, podsvícenou klávesnici a solidní výdrž.

Výkonově mi vyhovuje – opět s tučným disclaimerem, že je to počítač na Evernote, Word, Excel a PowerPoint. Klávesnice je na první použití … taková zvláštní. První týden jsem kvůli ní chtěl notebook vrátit. Pak mi došlo, že je to něco jako vrátit se z normální Apple desktop klávesnice někam do poloviny devadesátých let ke klávesnicím s mnohem větším zdvihem. Zvyk je zvyk a na novou klávesnici na MacBooku jsem si nejen zvyknul, ale přibližne po tom týdnu jsem si ji oblíbil. Je neskutečně praktická hlavně ve vlaku nebo v letadle, kde nízký zdvih minimalizuje chyby (ono se to přecijen hýbe).

Jeden USB-C port je terčem asi největší kriziky. Všechno kromě sluchátek se má připojit přes něj. Pro desktop ověšený periferiemi by to asi problém byl, pro notebook do cloudové doby mi to zas jako tak velký problém nepřijde. Zatím jsem na problém s používáním nenarazil. USB-C slouží k nabíjení, pak nabíjení, nabíjení a velice zřídka k připojení čtečky paměťových karet (když se chci podívat na fotky dřív než na desktopu – příští foťák ale bude mít na 99% WiFi, takže i toto odpadne). Flashky neprovozuji, protože je ztrácím a šifrovat data na flashkách je otrava. Vlastně si ani nepamatuji, kdy mi někdo chtěl dát data na flashce. Většinou totiž chodí linky na Dropbox nebo Google Drive.

Jediné nepříjemné zjištění bylo, že opravdu potřebuji jak VGA, tak HDMI konverzi na prezentace. „Řetězení redukcí“ nefunguje a najdete-li v zasedačce redukci z HDMI na VGA, tak s velkou pravděpodobností nebude s redukcí USB-C > HDMI fungovat.

Takže závěrem – vyberte si každý počítač, který potřebujete a buďme rádi, že nemusíme mít všichni jeden – stejný. MacBook 12 není MacBook Pro, ani nikdy nebude. USB-C je tady, je to budoucnost ať chceme nebo ne. Příslušenství a kabelů na Amazonu přibývá snad každým dnem – ještě v červnu jsem měl problémy sehnat USB-C kabel ke čtečce paměťových karet, dnes to už není problém. A budete-li používat MacBook podobným způsobem jako já, ani na USB-C problémy nenarazíte. Jediné co mi opravdu chybí, je MagSafe. Pořád se bojím, že notebook prostě jednoho dne poletí … na místo toho, aby se elegantně odlepil kabel.