EET hýbe v posledních týdnech nejen hospodami, ale i světem e-shopů, jejichž porovozovatelé si postupně začali uvědomovat nepříjemné procesní dopady zejména v shopech, které provozují systémově oddělenou objednávkovou a účetní agendu. Bouřlivé diskuse se odehrávají i na poli platebních metod – které z běžně používaných platebních metod v e-shopech budou podléhat EET? Na webu eTržby.cz (http://www.etrzby.cz/cs/761) bylo nedávno zveřejněno vysvětlení, které pro většinu obchodníků asi nepřineslo vyjasnění situace, na které čekali. Protože problematika platebních systémů je opředena celou řadou mýtů, pojďme se na vztah bezhotovostních plateb a EET (dle §5, písm. b) Zákona o evidenci tržeb) podívat nejprve teoreticky a následně i na konkrétní platební produkty, používané v České republice. Teoretická část se pohybuje na pomezí peněžní ekonomie, architektury platebních systémů a regulace platebních služeb.

TL;DR

jediným relevantním definičním znakem bezhotovostní platby z pohledu začlenění do EET je způsob podání příkazu k převodu peněžních prostředků z platebního účtu
pod EET spadají bezhotovostní platby, ve kterých příkaz k převodu podává plátce prostřednictvím příjemce, v praxi to bude nejčastěji platební karta
je úplně jedno, zda je karta debetní, kreditní, předplacená atd., zda je terminálem obchodníka klasický terminál jako v supermarketu, nebo smartphone – pod EET spadnou všechny platby kartou, v obchodě i na internetu
zapomeňte na populární významy slov “převod”, “bankovní převod”, “účet” a “převod z účtu na účet” – ve smyslu Zákona o platebním styku je převodem peněžních prostředků i platba kartou. Účtem je např. i PayPal účet.
PayPal je nutné rozpadnout na dva platební scénáře – platbu kartou (EET ano) a platbu z PayPal účtu (EET ne)
vyjádření ke způsobu podání příkazu k převodu peněžních prostředků, tj. vyjádření k vztahu platební služby a EET by měl závazně podat poskytovatel platební služby

Definice bezhotovostní platby v zákoně o evidenci tržeb

Pro EET je rozhodující definice bezhotovostní platby dle §5, písm. b) Zákona o evidenci tržeb (bezhotovostní převod peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat), která vychází z českého Zákona o platebním styku (284/2009 Sb., dále také “ZoPS”). V souvislosti s definicí a její aplikací na bezhotovostní platby jsou relevantní i:

evropská Směrnice o platebních službách na vnitřním trhu (Directive on payment services in the internal market 2007/64/EC, dále také “PSD”. Její novou verzi, známou jako “PSD2” ponecháme pro zjednodušení stranou, protože její transpozice má proběhnout do roku 2018 a odpovídající novela zákona o platebním je od 1.11.2016 ve vnějším připomínkovém řízení),
výkladová stanoviska České národní banky k vybraným ustanovením zákona o platebním styku,
otázky k legislativě, které jsou zveřejňovány na webu Evropské komise,
vybraná pravidla karetních asociací (např. dokument MasterCard Transaction Processing Rules ve veřejné verzi ze dne 21.1.2016) ve vztahu ke konkrétním typům karetních transakcí v prostředí platebních terminálů i eCommerce, které mají konkrétní souvislost se stanovením subjektu, který dle §3 ZoPS dává příkaz k převodu peněžních prostředků z platebního účtu

Co je tedy “podání platebního příkazu plátcem prostřednictvím příjemce”?

Dle Zákona o platebním styku může být příkaz k převodu peněžních prostředků z platebního účtu podán (1) plátcem, (2) příjemcem, nebo (3) plátcem prostřednictvím příjemce (§3, odst. 1, písm. c) bod 3, a §3, odst. 1, písm. d) bod 3 – zda se jedná o čerpání úvěru, či nikoli, není pro naše další vysvětlení důležité). Problémem příkazu podaného plátcem prostřednictvím příjemce je, že je nejobtížněji představitelný a obtížně se zhmotňuje. Začněme tedy z té jednodušší strany – příkazem podaným plátcem, nebo příjemcem.

Příkaz k převodu podaný plátcem se vyznačuje přímou komunikací mezi plátcem a jeho poskytovatelem platebních služeb. Když zajdete na pobočku banky, nebo se přihlásíte do elektronického bankovnictví, podáváte příkaz přímo svému platebnímu poskytovateli, se kterým má uzavřenu smlouvu. Plátce tedy říká svému poskytovateli, že má provést příkaz a říká mu to napřímo. Pozor – souhlas je něco jiného než příkaz (jakmile se dostaneme k příkazu podanému plátcem prostřednictvím příjemce, bude se nám to hodit).

Příkaz k převodu podaný příjemcem je typicky pravidelné inkaso. Z pohledu ZoPS a PSD je důležité jej odlišit od příkazu podaného plátcem, protože se na něj vztahuje zcela jiný režim ochrany spotřebitele a odvolatelnosti. Nejdůležitějším znakem příkazu podaného příjemcem je, že se jeho podání odehrává zcela bez interakce s plátcem. Příjemce rozhoduje, kdy bude příkaz podán ke zpracování poskytovateli, kterého příjemce pro tuto platební službu využívá. Pokud tedy plynárna inkasuje zálohy, pak během platební transakce (podání příkazu k inkasu) nepřichází do kontaktu se svým zákazníkem, protože se s ním dříve dohodla, že bude příkazy (inkasa) podávat sama. Plátce tedy neříká ani svému poskytovateli, ani příjemci, ani poskytovateli platebních služeb příjemce, že chce transakci provést. Dává pouze souhlas. Příkaz podává příjemce ze své vlastní vůle na základě souhlasu plátce.

Po vysvětlení těchto dvou jednodušších případů identifikujme nyní pro přehlednost oblasti, které pro nás budou při rozboru třetího případu důležité:

subjekt, se kterým komunikuje plátce při podávání příkazu – je to poskytovatel platebních služeb, se kterým má uzavřenu smlouvu, nebo někdo jiný?
charakter komunikace mezi plátcem a příjemcem v kontextu probíhající platební transakce, nebo řetězce transakcí

První bod nám umožní odlišit příkaz podaný plátcem prostřednictvím příjemce od příkazu podaného plátcem, druhý bod odliší příkaz podaný plátcem prostřednictvím příjemce od příkazu podaného příjemcem. Protože všechny tři v ZoPS definované způsoby podání platebního příkazu jsou definičně vzájemně se vylučující, pak příkaz podaný plátcem prostřednictvím příjemce je charakterově taková transakce, ve které platí:

plátce nepodává příkaz napřímo svému poskytovateli (tj. říká, že chce příkaz provést, ale neříká to přímo svému poskytovateli – použije příjemce, resp. poskytovatele platebních služeb příjemce k předání příkazu)
aby mohl být naplněn bod 1, je plátce je v interakci s příjemcem ve vztahu k právě podávanému příkazu

Z “technického pohledu” můžeme ještě dodat, že:

mezi příjemcem, poskytovatelem příjemce a poskytovatelem plátce musí existovat kooperační mechanismus, který umožní přenos příkazu k poskytovateli plátce
typicky bude plátce podávat příkaz prostřednictvím příjemce za pomoci platebního prostředku (např. karty)

Nyní tyto charakteristiky přeložme do principů fungování platebních karet. Příkaz k platbě kartou nedává plátce přímo svému vydavateli karty, ale obchodníkovi (příjemci), resp. jeho platebnímu poskytovateli. Díky tomuto principu se karty Visa a MasterCard rozšířily po celém světě. Ve Francii může místní obchodník předat váš příkaz k platbě kartou svému poskytovateli platebních služeb, který tento příkaz předá dále až vašemu vydavateli platebního prostředku (karty) v ČR. A to vše díky tomu, že jak francouzský poskytovatel, tak český vydavatel jsou propojeni např. globální sítí MasterCard. Tato logika zpracování transakcí (příkazů) samozřejmě platí i v případě, že zůstanete doma. Příkaz plátce se nedostává k vydavateli přímo, ale prostřednictvím obchodníka (příjemce), který tyto příkazy předává v rámci svého existujícího smluvního vztahu o akceptaci platebních karet. Roli obchodníka lze ilustrovat na příkladu online nákupu, kdy si objednáte zboží za 3000 Kč a autorizujete platební transakci na stejnou částku. Protože ale obchodník zboží nemá a vy se s ním dohodnete, že nechcete čekat, do zúčtování obchodník pošle pouze transakci na 1000 Kč.

Popsaný obecný princip je naprosto technologicky neutrální a klíčem k jeho identifikaci v praxi platebních systémů jsou vztahy mezi aktéry (příjemce, plátce, poskytovatelé platebních služeb, vydavatelé platebních prostředků). Pro platební karty platí závěry jak v prostředí fyzických terminálů, tak v internetu, tak při použití mechanického snímače karet – tzv. “žehličky”. Bez ohledu na to, zda karta – identifikátor plátce – je papírová, plechová, plastová, embossovaná či ne, změněná do podoby tokenu a nahraná do secure elementu NFC telefonu, nebo nadiktovaná obchodníkovi po telefonu při prodeji na call centru.

A jak s “platebními branami”?

S platebními branami lze ve vztahu k EET nakládat velice jednoduše – nijak. Platební brána není platební služba. Platební brána je komerční, resp. zažitý název pro distribuci určité (neustále se rozšiřující) skupiny platebních služeb. Platební brána je vůči EET i ZoPS zcela irelevantní. Jak jsme ukázali v předchozím odstavci, relevantní je zhodnocení, zda se při platební transakci jedná o podání příkazu plátcem prostřednictvím příjemce.

Prakticky – karty, převody, inkasa, peněženky, platební tlačítka, kredity a další

Teoretický rozbor je příjemnou potravou pro mysl, v provozu e-shopu ale jako takový nepomůže. O charakteru platební služby z hlediska inicializace platebního příkazu by měl obchodníka závazně informovat poskytovatel platebních služeb. Dle mého názoru je situace v oblasti bezhotovostních plateb a EET následující:

Platba kartou v obchodě na fyzickém terminálu

Ano, podléhá EET. Bez ohledu na tom, kdo terminál vlastní a na jaké technologii funguje, případně jak komunikuje s poskytovatelem platebních služeb příjemce. Platí samozřejmě i pro platbu osobního odběru e-shopu.

Platba kartou na virtuálním terminálu (eCommerce “platební brána”)

Ano, podléhá EET. Opět bez ohledu na to, zda je jedinečná identifikace platebního prostředku (číslo karty a další údaje) zadávána u obchodníka, či jeho poskytovatele platebních služeb.

Jakýkoli platební systém, který na pozadí zpracovává karetní transakci

Ano, podléhá EET. Pokud podává příkaz k platbě z karty prostřednictvím příjemce, je jedno, na jaké technologii funguje.

Platba převodem za objednávku

Nepodléhá EET, jedná se o podání příkazu plátcem.

QR platba z mobilní SmartBanking aplikace

Nepodléhá EET, jedná se o podání příkazu plátcem. Technicky se zpracovává jako platba převodem, pouze příjemce poskytuje plátci komfortním způsobem data k vyplnění příkazu, který pak plátce podává přímo svému poskytovateli platebních služeb.

Platba inkasem za jednu objednávku

Nepodléhá EET, jedná se o podání příkazu příjemcem. V ČR není tento způsob jednorázové inkasní platby běžný, protože inkaso vyžaduje nastavení svolení v bance plátce. V Německu je ale “Lastschrift” jednou z nejběžnějších plateb v eCommerce, protože jej lze provést bez nastavení svolení v bance plátce. Souhlas je plátcem poskytnut příjemci, který následně podává platební příkaz bez závislosti na aktivitě plátce.

Platba inkasem za opakovanou službu, přičemž provedení platby není vázáno na interakci obchodníka se zákazníkem

Nepodléhá EET, jedná se o podání příkazu příjemcem.

“Platební tlačítka”

Nepodléhají EET, jedná se o podání příkazu plátcem. To, že v elektronickém bankovnictví plátce je příkaz předvyplněn, je technický detail (srovnatelný s tím, kdyby vám obchodník vytisknul papírový formulář příkazu, se kterým byste museli navštívit banku a na přepážce příkaz podat).

PayPal

v režimu akceptace platebních karet – podléhá EET, PayPal v tomto režimu vystupuje jako poskytovatel platebních služeb příjemce (tj. stejně jako banka poskytující služby akceptace platebních karet obchodníkům), který dále předává příjemcem podaný příkaz k platbě kartou vydavateli karty.
v režimu platby z PayPal účtu – nepodléhá EET, jedná se o podání příkazu plátcem (přihlášení se do PayPal účtu s předvyplněným příkazem, podobně jako platební tlačítko). Argumentace, že PayPal platba do vždy spadá, protože to není “platba převodem” je špatná. Dle §5, písm. b) Zákona o evidenci tržeb je rozhodující fakt, že příkaz je podáván plátcem přímo jeho poskytovateli platebních služeb (kterým je v tomto případě PayPal, jehož “wallet” je platebním účtem).

Kredit u obchodníka – nabití a utrácení

pokud “nabitím” kreditu dochází k vzniku pohledávky zákazníka za obchodníkem z titulu obchodního vztahu (záloha na odběr zboží a služeb u obchodníka), podléhá EET v závislosti na způsobu, kterým je nabito (tj. kartou ano, převodem ne).
pokud “nabitím” kreditu dochází k vzniku pohledávky zákazníka za obchodníkem z titulu emise elektronických peněz, pak nepodléhá EET. Platbu z takto vzniklého kreditu je nutné individuálně posoudit podle toho, kdo vystupuje v roli vydavatele elektronických peněz a jaký je vztah aktérů při podávání příkazu k platbě.

První případ bude běžnější.

Nejrůznější elektronické peněženky

Nejasné. Obecně lze říci jen to, že bude záležet na konstrukci konkrétní platební služby, protože “elektronická peněženka” není jednoznačná definice platební služby, ale obecné a populární označení. Opět půjde o to vyhodnotit, zda je příkaz podáván prostřednictvím příjemce, nebo napřímo plátcem. S jistou mírou zjednodušení lze pro rozlišení těchto dvou případů sledovat, zda se plátce během platebního procesu přihlásí do své peněženky a následně v ní autorizuje platbu.

“Rychlé platby”

Nepodléhá EET, jedná se o podání příkazu plátcem. Protože v České republice stále neexistuje systém na vypořádání domácího platebního styku v reálném čase, existují na trhu služby, které jej nahrazují. Má-li plátce účet v České spořitelně a obchodník v ČSOB, pak si poskytovatel řešení “rychlé platby” nechá zaplatit z účtu plátce na svůj účet v ČS a ze svého účtu v ČSOB okamžitě převádí platbu obchodníkovi. Poskytovatel tak využívá rychlejších převodů v rámci bank a nad soustavou svých účtů v bankách vyrovnává zůstatky dle potřeby (technicky vzato tvoří tzv. cash pool). Způsob podání příkazu plátcem, který je §5, písm. b) Zákona o evidenci tržeb rozhodující pro kategorizaci platby, nemá žádný vztah k tomu, kolik poskytovatelů platebních služeb bude transakci v jejím životním cyklu zpracovávat. V tomto konkrétním případě je rozhodující, že příkaz podal plátce přímo svému poskytovateli platebních služeb.

Tenký led některých typů karetních transakcí

Ačkoli jsou v karetním světě všechny transakce považovány za příkazy podané plátcem prostřednictvím příjemce, najdeme i některé transakční typy, které mají ve svém principu fungování blíže k příkazům podávaným příjemcem. Jedná se zejména o opakované platby, tzv. recurring payments. Typické jsou ve světě cloudových služeb, předplatných apod. Principem je, že držitel karty (plátce) dává obchodníkovi (příjemce) svolení s prováděním pravidelně opakovaných transakcí ve stejné nebo proměnlivé výši, které budou uskutečňovány aniž by k jedné konkrétní transakci dal plátce příkaz. Taková platba je prakticky inkasem. Druhou zvláštností jsou předautorizované transakce, např. hotely, nebo autopůjčovny. Za přítomnosti klienta (plátce) je provedena předautorizace (zjištění dostupnosti prostředků na kartě, případně jejich zablokování). V ten moment plátce nezná přesnou částku transakce. K podání příkazu dochází často bez přítomnosti plátce (např. když si autopůjčovna doúčtovává mýtné po několika dnech až týdnech po vrácení auta).

Ani platební regulace není v této oblasti jednoznačná a obecně jsou všechny karetní platby považovány za příkazy podávané plátcem prostřednictvím příjemce.

Je vazba na způsob inicializace platby z pohledu EET správná?

Stále však zůstává koncepční otázka: dává smysl podřizovat platby EET podle způsobu, kterým jsou inicializovány? Dle mého názoru principiálně ne. Je to totiž stejné jako bychom rozlišovali u hotovostní platby zda na vás hospodský křikne přes pult že to pivko je za čtyřicet, nebo vám mlčky a s uctivým úklonem hlavy podá účtenku. Oba dva způsoby jsou totiž formou inicializace hotovostní transakce.

Začlenění plateb kartami a obecně “příkazů podaných plátcem prostřednictvím příjemce” do EET lze v kontextu dřívějších vyjádření tvůrců systému opravdu chápat jen jako způsob pokrytí velké části tržeb v maloobchodě, tedy získání analyzovatelné datové základny. Z pohledu digitální (respektive regulatorně – auditní) stopy platby je každá karetní platba vystopovatelná ještě lépe, než platba převodem. V případě použití zahraničních poskytovatelů, PayPalu a pod. je situace stejná jako běžné převody a inkasa vypořádané na účet obchodníka, vedený v zahraničí.

Proto se domnívám, že rozhodující pro začlenění platby do vykazovací povinnosti EET by měl být způsob vypořádání platby k obchodníkovi, nikoli způsob inicializace platby. Začlenění platebních karet do EET pomocí definice “podávání příkazů plátcem prostřednictvím příjemce” nyní jistě plní účel, ale do budoucna může vést k pokřivení trhu. Mohou totiž vzniknout platební nástroje velice podobné platebním kartám, koncepčně však nevyužívající podávání příkazů plátcem prostřednictvím příjemce. Proto si dovolím jednu předpověď – domnívám se, že zanedlouho přejdou do režimu EET všechny bezhotovostní platby, které jsou tržbou.

zao

EET a bezhotovostní platby trošku delší rozbor důvodů proč a které platební metody spadají pod EET